Slzy mé duše

Činí mně nešťastnou, pohled na tvé žalostné bytí. Na tvou prázdnotu, nicotnost, neschopnost citu ke mně.

Přesto v mém pohledu tvá duše nachází útěchu a neskonalou lásku. Přeji si tě nenávidět, avšak v mém srdci rozlehlém nenacházím víc jak lásku a trápení pro ni.

Miluji tě. Tvůj smích. Tvé pohyby. Ty letmé pocity radosti a štěstí, jež se ti nabízí k ochutnání, možná proto, aby jsi nezapomněl kdo jsi. Láska s tělem těžkostí.

Tak moc se snažím si odpustit, spojit se s mou duší. Zabalit se do lásky a zapomenout na všechny dny temnoty i chladu. Na příchuť ignorace s nádechem sarkasmu, když něco v tvé zatoulané duši křičí, že by jsi měl projevit zájem nebo alespoň něco poznamenat.

Vím, že to leží na mých bedrech. To rozhodnutí – se světlem nechodit pouze v temných zapáchajících uličkách.

Kdysi jsem vyslala jedno silné velké přání. Volala jsem k nebesům, ať to trvá třeba jen pár okamžiků, budu za to vděčná navždy. Splnilo se mi to. Přála jsem si být ti múzou jak jen to dlouho půjde. Múzou, která tě bude zahrnovat tou nejniternější opravdovou láskou.

Nyní si přeji být milovaná jako sama miluji.  Někdy naše lidská mysl nedokáže domyslet důsledky svých přání, ať už tajných či vyslovených. Co dávám se mi vždy mnohonásobně vrací, také pozoruhodný jev. Vezměme však v potaz skutečnost,  že se často vrací z jiné strany něž na kterou se usmíváme.

Miluji tě od prvopočátku až do konce svého stvoření. Přeji si pamatovat všechny chvíle, kdy mě inspiruješ a já se cítím pro změnu být milovaná.

S láskou Jasmína.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *