Gentleman

Srdce mě opět přenáší do doby fraků, cylindrů, a bohatých suknic..

Zde dáma či mladá slečna patří vždy do náruče gentlemana. Ona o sebe pečuje jak nejlépe umí. Tak jak ji to naučila maminka. Pleť má velmi jemnou. Oči volají po objetí, ne však moc ani málo.. Zná svou hodnotu, a tak nemá zapotřebí hnát se za kde jakým krásným bláznem.

Cítí, že přichází její chvíle. Obléká si své krásné dlouhé šaty. Zapichuje svazek jasmínu do vyčesaných vlasů. Kouká sama na sebe do zrcadla. Cítí se připravena. Cítí jak se ji do břicha a do prsou nalévá jemné vzrušení. Ten pocit neznámého, avšak tak dlouho očekávaného. Už jako malá holka snila o chvíli, kdy potká muže, který ji rozbuší srdce jen co vejde do místnosti. Vybarvila si to do posledního detailu. Sebe, ho, sál, mísu s ovocem, hudbu, první úsměv, políbení..

Na svůj věk je velmi moudrá, snad po své babičce, a tak pouští svou dívčí představu o tom pravém. S nádechem potírá svůj krk velmi opojnou tekutinou. S výdechem zavírá oči. Čeká, až se její hruď uklidní. S dalším nadechnutím je již připravena. Otevírá dveře sálu. Nechává se naplnit lahodnou atmosférou právě započatého veselí. Její oči neví kde se koukat dříve. Tolik krásy, ty barvy a lesk drahých klenotů. Ach.

Je to tady. Její vytoužený okamžik.

Sotva vykročí polije ji pot. Srdce má splašené. Tělo bez své očekávané dávky kyslíku. Stojí jak přikovaná. Naproti ni stojí on. Jako pravý gentleman nejprve vyčkává na aspoň nepatrné znamení, že ho její duše poznala.. Aby ji pomohl, z celého srdce se na ni jemně usměje. Na chvíli se svět zastaví a ona si úlevně oddechne. Zalívá ji neskonale opojný pocit. Boží milosti, volá v duchu k nebesům, děkuji!

Nesměle obchází celý sál. Pohled má měkký. Tváře červené. V hlavě prázdno, zato tělo naplněné čistou bobtnající láskou. Má pocit, jak kdyby byla zrcadlem, co se má každou chvíli roztříštit a vklouznout do všech otevřených srdcí..

Již si nevzpomíná jak k tomu přesně došlo. Ani to není důležité. Právě totiž zažívá tu vytouženou chvíli. Dlaň na rameni, hlava vytočená. Těla přitisknutá. Nesou se jako dvě labutě na podvečerním jezeře. Pohyby malují společný svět. Ona je obrazem, on rámem. Ona inspirací, on jasnou střelou. Ona květinou, on výživnou půdou. Ona studánkou, on přicházejícím deštěm. Ona je bouřkou, on tím nejvyšším stromem. Bez přemýšlení nasleduje tep jeho srdce. Naslouchá mu. Rozpouští se. Tvoří spolu něco mnohem většího než je sám člověk. Jsou nekonečným zdrojem lásky..

Pro duše nikdy nehasnoucích romantiků

Lucie Jasmína

4 odpovědi na “Gentleman”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *