Čarodějka Kopřiva

Matka příroda má pro nás tolik darů.

Jedním z nich jsou Kopřivy ( Urtica dioica). Je to velká čarodějka. Od jara do podzimu kouzlí..
Nyní jsou ještě mladé a křupavé. Ideální na špenát či kosmetické účely.

Stačí natrhat hrst čerstvých kopřiv – zalít vodou – pár hodin počkat – dát do lavičky s rozprašovačem – celý den, dva dny aplikovat do vlasů (vždy když si vzpomeneš, měj to u sebe). Aplikuj také ráno a večer na umytý obličej. Já osobně jsem kopřivy macerovala i s čerstvě pomletou kávou. Vlásky se tetelí blahem. 

Macerát z kopřiv aplikuj i na oblast hrudníku či si uvař výluh a popíjej. Krásně otevírá a čistí (nejen) srdce. 

Před sběrem zavři oči. Spoj se s matkou Zemí a s dévou Kopřiv. Popros rostliny. Řekni ji záměr sběru. Pošli ji společně s dechem na oplátku svou energii a počkej zda bude přijata. 

Poté se už jenom raduj a užívej si energii těchto krásek. 


INFO POD ČAROU:

Pro macerát – rozhodně studenou vodou. Nejlépe odstátou. Pro pečení je vždy lepší kopřivy dát prvně na chvíli napařit do hrnce. Používám na to obyčejný hrnec – do něj trochu vody a sítko – na to až kopřivy – zakrýt pokličkou.  Chytré knihy taky radí dát mezi 2 vlhké a teplé utěrky a na chvíli třít. Za mně je určitě praktičtější ten hrnec .

Co se týče žahavosti obecně: mě běžně pálí velice minimálně. I při sběru spíše sporadicky. Je to hodně i tím, že s nimi mám velké spojení na úrovni duše a srdce. Někdy to chce prostě čas. Já jsem se do tohoto stavu dostala po nějaké době vědomé komunikace s nimi. Může to trvat (ale nemusí ) , spojení však už nemizí. Jsou to poté velké spojenkyně. Žahavost se dá brát však i jako dar od kopřiv pro tebe. Spouští to jisté procesy ve fyzickém těle ale i v tělech subtilních.. může to být velkým zasvěcením. Je to naše česká medicína.  

S láskou Jasmína

Stejné přitahuje stejné

V bříšku se tráví jídlo. Chutné, výživné, s láskou připravené. Při trávících procesech se uvolňuje čistá prána. Vyživuje duši. Vyživuje každou složku tvé bytosti.

Stejné přitahuje stejné. Prána kolující celým tým systémem přitahuje pránu z venčí. Ty tak můžeš cítit jak se stáváš více a více pránickým. Přepisují se staré vzorce a mažou se některé naučené a tak nefunkční postupy a reakce celého systému mizí. Na místě toho tvá bytost přijímá za své všechny druhy světla. Přijímá nastavení pro čistou výživu a víru v to, že je o mně tebe vždy postaráno.

Není potřeba dělat razantní celoplošné změny, tlačit na sebe či přijímat něco, co mi není vlastní. Lze jít i laskavou, tvůrčí a zábavnou cestou. Cestou jídla k pránickému prožívání.

Henry Monfort napsal ve své knize (Pránická výživa): ” Nepotřebovat brát život čemukoliv či komukoliv proto, abych existoval..” Tato myšlenka je za mně jednou z nejpodstatnějších k prožití si zda se mnou tato cesta souzní.

Henry k tomuto životu došel především skrze asketismus. Nejen za to mu patří můj obrovský obdiv a pokora před ním jako člověkem. Sama jsem si tuto cestu zkusila. Do teď z toho čerpá, na tom stavím a buduji. Došla jsem však k závěru, že ANO lze to JINAK.

A tak krůček po krůčku, miska plná ovoce s mákem za hrstkou zářící chlorelly či snad smoothie jsem blíže a blíže. Je to cesta bez odepírání. Ne snadnější. Ne efektivnější. Pro mou hravou jemnou duši však tou pravou.

Za srdcem dílna

Muži, ty co se ve mně skrýváš.. Za srdcem buduješ si svou dílnu.. Místo, které je jenom tvé.. Prostor pro pláč, plánování, přemýšlení, pro ticho..

S vnitřním mužem v hovoru..


Cítím jak jsi smutný, možná i nešťastný, cítíš se být v koncích. Přesto však nahlížíš stále z nových úhlů pohledů na věci v tvém poli zdánlivě neřešitelné.. Myslíš si, že jsi jako muž zklamal, že nejsi dost dobrý, mužný.. Žiješ v iluzi, že žena přes srdce vzdálená není tebou zabezpečena a dostatečně chráněna.. že prý si ji zklamal a teď nevíš co s tím. Bereš si také za vinu její neúplné štěstí a chvilkové návaly smutku, pochybností, zvláštních tužeb.

Víš, je to tak v pořádku. Je v pořádku cítit všechny emoce a stavy. Je to energie, která nás všechny přetváří a vyživuje. Nelze nic dělit na dobré či špatné. Pouze na slabé, silné, nabité, vybité.. ano i toto rozdělení je dualní, no a? I přesto jde dojít do jednoty, do sjednocení a místa, kde prostě JSI. Zbytek je okolo a dává ti zakoušet nové a nové zkušenosti dobrodružství, uvědomění.. s tebou jako pozorovatelem, žákem i učitelem snad?

Muži, miluji tě celým svým srdcem. I tebou jsem tvořena, i tebou jsem milována, chráněna, podporována.. cítím a vidím to okolo sebe.. Ve mně také, však zde, v tvé dílně zdá se mi, že jsem stále ještě nesmělá. Přichází pochybení a přívaly potřeby tě nerušit a jen tě nechat v klidu.. Ale víš co? Začínám věřit. Sobě, tobě, ženě ve mně. Věřím, že společně jsme dobrý tým a můžeme být excelentní tým.


Přeji si ať k tobě dokážu být něžnější a dravější zároveň. Cítím se být nervozní při pomyšlení na možnost ti něco vyčítat, napomínat, dráždit tě. Jsem naučena být tichou nenápadnou vodou. Je to tak omezující, být pouze jedním aspektem z bohaté vodní říše.


Bouřlivost, nepředvídatelnost, hravost, lehkost, proudění, volný pád, syčení, bublání, vláha, odvaha, čistota, kal,.. Slibuji ti před námi všemi, před samotnou vodou, bytosmi které ji tvoří, chrání, obývají.. Slibuji, že udělám co bude potřeba abych pro tebe byla celistvou se všemi atributy. Abych pro tebe byla hnacím motorem, motivací, múzou, odlehčením, citem v prsou..

V tiché písni ti stále budu zpívat jak moc tě miluji, jak tě obdivuji. Přes hory přes doly všude půjdeme spolu. Plním se nadějí a sílou k překonání vlastních omezení. Vdechuji tóny života do krásného mužskoženského spojení. Vdechuji extázi, kterou vítr přináší, snad jako předzvěst na bohaté slastné časy. Ráda se vždy budu opakovat znovu a znovu. Miluji tě!

S láskou Gaia Matka Země

Na tváři slzu teď máš.

Navrať se domů, tak maž.

Stále bloudíš můj synu.

Hola hej – maž domů.

Mé lůno je ještě teplé.

Z kontrakcí tvorby světa rozechvělé.

I s tvou sestrou jsi v pekle..

Vy lidé tomu říkáte jen noci neprobdělé.

Sny o ráji míváte..

Kdo ví kdy se vrátíte.

Já cítím váš návrat.

Po kolenou se ploužíte.

Však snažíte si nalhat.

Že po sladké slepotě toužíte..

Já cítím vaše srdce. Jejich tep.

Vidím všechny ruce a to jak zadržujete dech.

Občas spatřím i úsměv smělý.

Není to nástraha. Jen náznak lásky jemný.

Miluji Vás každým koutem světa.

Miluji to, jak postupně každé ze srdcí vzkvétá.

To jak natahujete ručičky, když rozvzpomenete si náhle.

V náruči matky se opět kolébat je tak snadné. .

V společnou kytici nás vázali již dávno..

Nyní je na čase pohlédnout hluboko až na dno.

Najít zde lásku ke své velké matce.

Opět ji milovat a láskou zaplakat krátce.

Poté jen zářit, prorůstat celým společným bytím..

Spokojit se jen s nejvíce ušlechtilým žitím.

S láskou Gaia Matka Země

Sen o tom pravém

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) 

Pelyněk pravý 
do záhad se halí. 
Je plný magie 
všechno zlo pobije. 
 
Jak v praxi s ním zacházet? 
Nech se teď mnou provázet. 
 
 
Skromná miska, trochu písku, 
uhlík žhavý, špetka risku. 
  
Před útoky ochrání. 
Ochranu vytvoří. 
Strach to někdy nahání. 
Jací to jsou netvoři.  
 
Ti co plíží se potají, 
A rádi by nám krev vysáli. 
Ti šanci nedostanou. 
Kouř pelyňku je vezme sebou. 
 
To platí i pro nestvůry v tvém napadeném žaludku. 
Pár doušků pelyňkového čaje a jsi zase v pořádku. 
 
 Jak, tento lék nejen z květů chutná?  
Potají slůvka krásy šeptají.  
Navenek se svou hořkostí netají. 
Nebuď děvče, nebuď smutná. 
 
S příslibem kouzelné moci,  
usneš s klidem v duši v noci.  
Nikdo na tebe nemůže. 
Kdyby přece, pelyněk hned pomůže. 
 
Před spaním pověs si snítku nad postel. 
Všem stínům tak řekni: “ Alou ven!”  
Do snu ti možná přijde sama bytost pelyňku, 
Tobě přidá čisté tělo i ducha do vínku.  
 
Děvče, vstup  do snu. TEĎ. 
Vánek, jež čechrá mé žluté baculaté kvítí, 
přináší také píseň o mém žití. 
 Zavři oči, přezpívám ti ji hned. 
 
Jsem vytrvalý, chlupatý a matně zelený. 
Zkrátka, ideální prototyp pro ženy.  
Měřím až 150 cenťáků. 
Vlezu se tak i do tvého auťáku. 
 
Listy mám řapíkaté, peřenodílné. 
Taky mám předky velmi vlivné, 
kde rostlinstvu paměť sahá. 
Jejich pouť až sem byla dlouhá. 
 
Snad mi mí bratři dají za pravdu, 
 že vyšli ze středomoří a Blízkého východu. 
Putovali, snad přes jejich dobré styky,  
do Evropy, Asie a taky i do Afriky. 
 
Mám krásné lálovité květenství. 
S kulovitými skloněnými úbory. 
Přijmi nabídku do mého království. 
Ať tě už nikdy víc tvé trápení nebolí. 
 
Jsem tu jen já a mí přátelé. 
Jmenují se Brotan, Černobýl a Kozalec. 
Budeme ti zpívat hlasitě a vesele. 
Potom vyzvu tě i na tanec. 
 
Zůstat smíš tu však pouze chvíli. 
Ochutnávat ze mě jen trošičku. 
Umím být i jedovatý, což s velkým množstvím sílí. 
Ve snu to pohlídám, ať nenamáháš si hlavičku. 
 
Než se vzbudíš prozradím ti tajemství. 
Najdeš mě všude tam, kde obdělaná půda není. 
Vzít si mně domů můžeš i když budu ještě mladistvý. 
Nebo jenom část mne, léčívá síla se hned zjeví. 
 
Když vytrhneš mě i s kořínky, 
zasadit si mě můžeš u sebe či tvé maminky.  
Když chtít mě budeš jenom trošku, 
zvol olistěné vrcholky lodyh tady na vršku. 
 
Podle vůně mě poznáš snadno. 
Je to stejné jako s mou chutí. 
Ucítíš svěžest, sladkost snadno. 
Zato tóny hořkosti kafru tě k opatrnosti nutí. 
 
K nabažení však jednoduší není, 
než přičichnout si k éterickému oleji. 
Klidně i v zimě bez zápolení.   
Není nic, co spojí nás snadněji.  
 
Teď děvče vystup z našeho snění společného. 
S chutí se vydej do nového dne čarokrásného. 
Jako ochránce mě v srdci měj. 
Života si užívej a na nic už nečekej.  
 
 
Dívka ráno vstala. 
Na stole vzkaz měla. 
Sliny se ji zbíhaly při čtení. 
S radostí se pouští do tvoření. 
 
VZKAZ OD TOHO PRAVÉHO: 
Milá,  
Na jednu věc jsem zapomněl. Moji radu vážně ber.  
Zde je recept na zázračné víno, které ti k tomu pomůže. Taky podpoří tvou imunitu a vykouzlí úsměv na tváři: 
40 čerstvých pelyňkových lístků nebo květů 
1 litr bílého vína 
Vše dej do zavařovací sklenice a nechej 5 dní louhovat. Poté víno sceď a popíjej po likérové skleničce.  
Života si užívej.