Rande s Bohem

Dát si rande s bohem, to chce odvahu. Je vším. Je tím co vidíš, nevidíš, co nechceš vidět.. Je ženou, mužem, dítětem. Je dnem i nocí. Je pravdou. Chce to odvahu a rozhodnost.

Není to o tom, že odmítneš a už nikdy se tato nabídka nebude opakovat. Právě naopak. Nabídka k setkání je stále platná. Ptá se znovu a znovu. Jednu dlaň má u všeho a u všech. Tu druhou trpělivě drží nataženou u tvého srdce. Tvá duše touží po tomto zážitku. Chvěje se při každé této příležitosti. Natahuje ručičky k tátovy. K Bohu otci.

Učí se od něj jak nahlížet na sebe z pozice Boha. Z pozice otce. Tedy s očima plné neskonalé a nepodmínečné lásky.

Někde na pozadí slyší jeho hlas, který říká: “Jestli se nechceš setkat sama se sebou, nesetkáš se ani se mnou. “

Někde vzadu to slyší. Stále dokola. Je to pro ni již ohraná písnička. Jednoho dne v ní však spatří nové světlo. Tehdy se probudí. Dotkne se otcovy dlaně a společně se krok po kroku do sebe opět zamiluje. Do sebe, do Boha, do všeho.

Slyšíš mně?

Božské TEĎ

Mé ruce dnes nekreslí, za to má duše zpívá. A uši? Ty slyší příběh jednoho člověka. Oči? Vidí někoho kdo došel k bodu kdy se má vše změnit. Srdce? Cítí s nim propojení na té nejhlubší úrovni. Jazyk? .. ten, příběh teď vypráví..


Živote, slyšíš mě? Živote kde jsi? Vidím jenom stín a snad i letmé chvíle radosti?.. Kde jsi? Kde jsi? Kde jsi?” 🔥..Klekám si, padám na kolena.. Modlím se a prosím boha ať mě k tobě dovede. Má tvář je zalitá slzami.. božským mokem, který vypráví o připravenosti a boží lásce.

Konečně..pomůžu ti žít v pravdě, žít v kráse. Milovaná, nechej slzy téct. Ciť své srdce. Ciť mou náruč která tě nikdy nepřestane objímat. Uvolni se. Roztáhni prsty a dovol tak starému odejít. Dovol tak všemu, nechť plní svou úlohu nezávisle na tobě..

Člověk vzlykající, člověk věřící.. cítící.. odvážný.. rozhodný.. připravený.. a plně odevzdaný..


Milovaní, toto je život. Každý okamžik je přítomný. Každý okamžik tančí. Je tady i tam. Už dále nemluv s myslí. Mluv s Bohem. Mluv s vědomím které naplňuje všechna tvá těla. Mluv s éterem, který nás všechny pojí v jeden organismus. Každý jsme tak jedineční a přesto jsme jedno. Každý jeden člověk tě něčím odráží. Buďme si tedy světlem sami sobě i navzájem.

Jakékoliv odmítání být plným projevem sama sebe je i bolestí dávné minulosti. V těch dobách se to zdálo být nemyslitelné. Ženy prosáklé magií byly upalovány, děti kradeny, za pravdu se sekaly jazyky.. za odvahu se bral majetek.. Ti co příliš zářili a vybočovaly tedy z řad bývali potrestáni. Ať už smrtí, ponížením, čímkoliv, kdykoliv..

Tyto doby jsou již pryč. Nesnižujme se k nim.. Už ne!! Kdy tyto bolesti a životní modely našich předků konečně pustíme a necháme je ať se stanou živnou půdou pro skutečně zářivé životy? Pro záři duší plně manifestovaných ✨.

Říká se že neexistuje žádná minulost ani budoucnost. Že nejde přesně říct co už bylo a co je budoucností. Říká se, že z pohledu vyššího je jenom jedno nekonečné teď. To co je námi žito je tedy zase a znovu jenom na nás. Každé teď si tvoříš. Ano tvoříš.

Opravdu si volíš v souladu sama se sebou? Opravdu si volíš vše podle svých nejvyšších ideálů? Tančíš s životem z pozice boží lásky nebo z “dávné” hry jménem strach a bolest? ..

Prosím, nech přírodu, svou duši, boha, ať ti pomohou žít sebe sama bez omezení. Pojďme společně zářit.. Staňme se velkou hvězdou a sluncem pro SEBE a všechny kdo již umřely, kdo žijí, či se budou rodit. Vytvořme jedno velké božské teď. Nalaď se na krásu. Zavři si oči. Otevři srdce a rozhodni se jinak než doposud..

S láskou Jasmína