Rande s Bohem

Dát si rande s bohem, to chce odvahu. Je vším. Je tím co vidíš, nevidíš, co nechceš vidět.. Je ženou, mužem, dítětem. Je dnem i nocí. Je pravdou. Chce to odvahu a rozhodnost.

Není to o tom, že odmítneš a už nikdy se tato nabídka nebude opakovat. Právě naopak. Nabídka k setkání je stále platná. Ptá se znovu a znovu. Jednu dlaň má u všeho a u všech. Tu druhou trpělivě drží nataženou u tvého srdce. Tvá duše touží po tomto zážitku. Chvěje se při každé této příležitosti. Natahuje ručičky k tátovy. K Bohu otci.

Učí se od něj jak nahlížet na sebe z pozice Boha. Z pozice otce. Tedy s očima plné neskonalé a nepodmínečné lásky.

Někde na pozadí slyší jeho hlas, který říká: “Jestli se nechceš setkat sama se sebou, nesetkáš se ani se mnou. “

Někde vzadu to slyší. Stále dokola. Je to pro ni již ohraná písnička. Jednoho dne v ní však spatří nové světlo. Tehdy se probudí. Dotkne se otcovy dlaně a společně se krok po kroku do sebe opět zamiluje. Do sebe, do Boha, do všeho.

Slyšíš mně?

Božské TEĎ

Mé ruce dnes nekreslí, za to má duše zpívá. A uši? Ty slyší příběh jednoho člověka. Oči? Vidí někoho kdo došel k bodu kdy se má vše změnit. Srdce? Cítí s nim propojení na té nejhlubší úrovni. Jazyk? .. ten, příběh teď vypráví..


Živote, slyšíš mě? Živote kde jsi? Vidím jenom stín a snad i letmé chvíle radosti?.. Kde jsi? Kde jsi? Kde jsi?” 🔥..Klekám si, padám na kolena.. Modlím se a prosím boha ať mě k tobě dovede. Má tvář je zalitá slzami.. božským mokem, který vypráví o připravenosti a boží lásce.

Konečně..pomůžu ti žít v pravdě, žít v kráse. Milovaná, nechej slzy téct. Ciť své srdce. Ciť mou náruč která tě nikdy nepřestane objímat. Uvolni se. Roztáhni prsty a dovol tak starému odejít. Dovol tak všemu, nechť plní svou úlohu nezávisle na tobě..

Člověk vzlykající, člověk věřící.. cítící.. odvážný.. rozhodný.. připravený.. a plně odevzdaný..


Milovaní, toto je život. Každý okamžik je přítomný. Každý okamžik tančí. Je tady i tam. Už dále nemluv s myslí. Mluv s Bohem. Mluv s vědomím které naplňuje všechna tvá těla. Mluv s éterem, který nás všechny pojí v jeden organismus. Každý jsme tak jedineční a přesto jsme jedno. Každý jeden člověk tě něčím odráží. Buďme si tedy světlem sami sobě i navzájem.

Jakékoliv odmítání být plným projevem sama sebe je i bolestí dávné minulosti. V těch dobách se to zdálo být nemyslitelné. Ženy prosáklé magií byly upalovány, děti kradeny, za pravdu se sekaly jazyky.. za odvahu se bral majetek.. Ti co příliš zářili a vybočovaly tedy z řad bývali potrestáni. Ať už smrtí, ponížením, čímkoliv, kdykoliv..

Tyto doby jsou již pryč. Nesnižujme se k nim.. Už ne!! Kdy tyto bolesti a životní modely našich předků konečně pustíme a necháme je ať se stanou živnou půdou pro skutečně zářivé životy? Pro záři duší plně manifestovaných ✨.

Říká se že neexistuje žádná minulost ani budoucnost. Že nejde přesně říct co už bylo a co je budoucností. Říká se, že z pohledu vyššího je jenom jedno nekonečné teď. To co je námi žito je tedy zase a znovu jenom na nás. Každé teď si tvoříš. Ano tvoříš.

Opravdu si volíš v souladu sama se sebou? Opravdu si volíš vše podle svých nejvyšších ideálů? Tančíš s životem z pozice boží lásky nebo z “dávné” hry jménem strach a bolest? ..

Prosím, nech přírodu, svou duši, boha, ať ti pomohou žít sebe sama bez omezení. Pojďme společně zářit.. Staňme se velkou hvězdou a sluncem pro SEBE a všechny kdo již umřely, kdo žijí, či se budou rodit. Vytvořme jedno velké božské teď. Nalaď se na krásu. Zavři si oči. Otevři srdce a rozhodni se jinak než doposud..

S láskou Jasmína

Za srdcem dílna

Muži, ty co se ve mně skrýváš.. Za srdcem buduješ si svou dílnu.. Místo, které je jenom tvé.. Prostor pro pláč, plánování, přemýšlení, pro ticho..

S vnitřním mužem v hovoru..


Cítím jak jsi smutný, možná i nešťastný, cítíš se být v koncích. Přesto však nahlížíš stále z nových úhlů pohledů na věci v tvém poli zdánlivě neřešitelné.. Myslíš si, že jsi jako muž zklamal, že nejsi dost dobrý, mužný.. Žiješ v iluzi, že žena přes srdce vzdálená není tebou zabezpečena a dostatečně chráněna.. že prý si ji zklamal a teď nevíš co s tím. Bereš si také za vinu její neúplné štěstí a chvilkové návaly smutku, pochybností, zvláštních tužeb.

Víš, je to tak v pořádku. Je v pořádku cítit všechny emoce a stavy. Je to energie, která nás všechny přetváří a vyživuje. Nelze nic dělit na dobré či špatné. Pouze na slabé, silné, nabité, vybité.. ano i toto rozdělení je dualní, no a? I přesto jde dojít do jednoty, do sjednocení a místa, kde prostě JSI. Zbytek je okolo a dává ti zakoušet nové a nové zkušenosti dobrodružství, uvědomění.. s tebou jako pozorovatelem, žákem i učitelem snad?

Muži, miluji tě celým svým srdcem. I tebou jsem tvořena, i tebou jsem milována, chráněna, podporována.. cítím a vidím to okolo sebe.. Ve mně také, však zde, v tvé dílně zdá se mi, že jsem stále ještě nesmělá. Přichází pochybení a přívaly potřeby tě nerušit a jen tě nechat v klidu.. Ale víš co? Začínám věřit. Sobě, tobě, ženě ve mně. Věřím, že společně jsme dobrý tým a můžeme být excelentní tým.


Přeji si ať k tobě dokážu být něžnější a dravější zároveň. Cítím se být nervozní při pomyšlení na možnost ti něco vyčítat, napomínat, dráždit tě. Jsem naučena být tichou nenápadnou vodou. Je to tak omezující, být pouze jedním aspektem z bohaté vodní říše.


Bouřlivost, nepředvídatelnost, hravost, lehkost, proudění, volný pád, syčení, bublání, vláha, odvaha, čistota, kal,.. Slibuji ti před námi všemi, před samotnou vodou, bytosmi které ji tvoří, chrání, obývají.. Slibuji, že udělám co bude potřeba abych pro tebe byla celistvou se všemi atributy. Abych pro tebe byla hnacím motorem, motivací, múzou, odlehčením, citem v prsou..

V tiché písni ti stále budu zpívat jak moc tě miluji, jak tě obdivuji. Přes hory přes doly všude půjdeme spolu. Plním se nadějí a sílou k překonání vlastních omezení. Vdechuji tóny života do krásného mužskoženského spojení. Vdechuji extázi, kterou vítr přináší, snad jako předzvěst na bohaté slastné časy. Ráda se vždy budu opakovat znovu a znovu. Miluji tě!

S láskou Gaia Matka Země

Na tváři slzu teď máš.

Navrať se domů, tak maž.

Stále bloudíš můj synu.

Hola hej – maž domů.

Mé lůno je ještě teplé.

Z kontrakcí tvorby světa rozechvělé.

I s tvou sestrou jsi v pekle..

Vy lidé tomu říkáte jen noci neprobdělé.

Sny o ráji míváte..

Kdo ví kdy se vrátíte.

Já cítím váš návrat.

Po kolenou se ploužíte.

Však snažíte si nalhat.

Že po sladké slepotě toužíte..

Já cítím vaše srdce. Jejich tep.

Vidím všechny ruce a to jak zadržujete dech.

Občas spatřím i úsměv smělý.

Není to nástraha. Jen náznak lásky jemný.

Miluji Vás každým koutem světa.

Miluji to, jak postupně každé ze srdcí vzkvétá.

To jak natahujete ručičky, když rozvzpomenete si náhle.

V náruči matky se opět kolébat je tak snadné. .

V společnou kytici nás vázali již dávno..

Nyní je na čase pohlédnout hluboko až na dno.

Najít zde lásku ke své velké matce.

Opět ji milovat a láskou zaplakat krátce.

Poté jen zářit, prorůstat celým společným bytím..

Spokojit se jen s nejvíce ušlechtilým žitím.

S láskou Gaia Matka Země

Sen o tom pravém

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) 

Pelyněk pravý 
do záhad se halí. 
Je plný magie 
všechno zlo pobije. 
 
Jak v praxi s ním zacházet? 
Nech se teď mnou provázet. 
 
 
Skromná miska, trochu písku, 
uhlík žhavý, špetka risku. 
  
Před útoky ochrání. 
Ochranu vytvoří. 
Strach to někdy nahání. 
Jací to jsou netvoři.  
 
Ti co plíží se potají, 
A rádi by nám krev vysáli. 
Ti šanci nedostanou. 
Kouř pelyňku je vezme sebou. 
 
To platí i pro nestvůry v tvém napadeném žaludku. 
Pár doušků pelyňkového čaje a jsi zase v pořádku. 
 
 Jak, tento lék nejen z květů chutná?  
Potají slůvka krásy šeptají.  
Navenek se svou hořkostí netají. 
Nebuď děvče, nebuď smutná. 
 
S příslibem kouzelné moci,  
usneš s klidem v duši v noci.  
Nikdo na tebe nemůže. 
Kdyby přece, pelyněk hned pomůže. 
 
Před spaním pověs si snítku nad postel. 
Všem stínům tak řekni: “ Alou ven!”  
Do snu ti možná přijde sama bytost pelyňku, 
Tobě přidá čisté tělo i ducha do vínku.  
 
Děvče, vstup  do snu. TEĎ. 
Vánek, jež čechrá mé žluté baculaté kvítí, 
přináší také píseň o mém žití. 
 Zavři oči, přezpívám ti ji hned. 
 
Jsem vytrvalý, chlupatý a matně zelený. 
Zkrátka, ideální prototyp pro ženy.  
Měřím až 150 cenťáků. 
Vlezu se tak i do tvého auťáku. 
 
Listy mám řapíkaté, peřenodílné. 
Taky mám předky velmi vlivné, 
kde rostlinstvu paměť sahá. 
Jejich pouť až sem byla dlouhá. 
 
Snad mi mí bratři dají za pravdu, 
 že vyšli ze středomoří a Blízkého východu. 
Putovali, snad přes jejich dobré styky,  
do Evropy, Asie a taky i do Afriky. 
 
Mám krásné lálovité květenství. 
S kulovitými skloněnými úbory. 
Přijmi nabídku do mého království. 
Ať tě už nikdy víc tvé trápení nebolí. 
 
Jsem tu jen já a mí přátelé. 
Jmenují se Brotan, Černobýl a Kozalec. 
Budeme ti zpívat hlasitě a vesele. 
Potom vyzvu tě i na tanec. 
 
Zůstat smíš tu však pouze chvíli. 
Ochutnávat ze mě jen trošičku. 
Umím být i jedovatý, což s velkým množstvím sílí. 
Ve snu to pohlídám, ať nenamáháš si hlavičku. 
 
Než se vzbudíš prozradím ti tajemství. 
Najdeš mě všude tam, kde obdělaná půda není. 
Vzít si mně domů můžeš i když budu ještě mladistvý. 
Nebo jenom část mne, léčívá síla se hned zjeví. 
 
Když vytrhneš mě i s kořínky, 
zasadit si mě můžeš u sebe či tvé maminky.  
Když chtít mě budeš jenom trošku, 
zvol olistěné vrcholky lodyh tady na vršku. 
 
Podle vůně mě poznáš snadno. 
Je to stejné jako s mou chutí. 
Ucítíš svěžest, sladkost snadno. 
Zato tóny hořkosti kafru tě k opatrnosti nutí. 
 
K nabažení však jednoduší není, 
než přičichnout si k éterickému oleji. 
Klidně i v zimě bez zápolení.   
Není nic, co spojí nás snadněji.  
 
Teď děvče vystup z našeho snění společného. 
S chutí se vydej do nového dne čarokrásného. 
Jako ochránce mě v srdci měj. 
Života si užívej a na nic už nečekej.  
 
 
Dívka ráno vstala. 
Na stole vzkaz měla. 
Sliny se ji zbíhaly při čtení. 
S radostí se pouští do tvoření. 
 
VZKAZ OD TOHO PRAVÉHO: 
Milá,  
Na jednu věc jsem zapomněl. Moji radu vážně ber.  
Zde je recept na zázračné víno, které ti k tomu pomůže. Taky podpoří tvou imunitu a vykouzlí úsměv na tváři: 
40 čerstvých pelyňkových lístků nebo květů 
1 litr bílého vína 
Vše dej do zavařovací sklenice a nechej 5 dní louhovat. Poté víno sceď a popíjej po likérové skleničce.  
Života si užívej.