Za srdcem dílna

Muži, ty co se ve mně skrýváš.. Za srdcem buduješ si svou dílnu.. Místo, které je jenom tvé.. Prostor pro pláč, plánování, přemýšlení, pro ticho..

S vnitřním mužem v hovoru..


Cítím jak jsi smutný, možná i nešťastný, cítíš se být v koncích. Přesto však nahlížíš stále z nových úhlů pohledů na věci v tvém poli zdánlivě neřešitelné.. Myslíš si, že jsi jako muž zklamal, že nejsi dost dobrý, mužný.. Žiješ v iluzi, že žena přes srdce vzdálená není tebou zabezpečena a dostatečně chráněna.. že prý si ji zklamal a teď nevíš co s tím. Bereš si také za vinu její neúplné štěstí a chvilkové návaly smutku, pochybností, zvláštních tužeb.

Víš, je to tak v pořádku. Je v pořádku cítit všechny emoce a stavy. Je to energie, která nás všechny přetváří a vyživuje. Nelze nic dělit na dobré či špatné. Pouze na slabé, silné, nabité, vybité.. ano i toto rozdělení je dualní, no a? I přesto jde dojít do jednoty, do sjednocení a místa, kde prostě JSI. Zbytek je okolo a dává ti zakoušet nové a nové zkušenosti dobrodružství, uvědomění.. s tebou jako pozorovatelem, žákem i učitelem snad?

Muži, miluji tě celým svým srdcem. I tebou jsem tvořena, i tebou jsem milována, chráněna, podporována.. cítím a vidím to okolo sebe.. Ve mně také, však zde, v tvé dílně zdá se mi, že jsem stále ještě nesmělá. Přichází pochybení a přívaly potřeby tě nerušit a jen tě nechat v klidu.. Ale víš co? Začínám věřit. Sobě, tobě, ženě ve mně. Věřím, že společně jsme dobrý tým a můžeme být excelentní tým.


Přeji si ať k tobě dokážu být něžnější a dravější zároveň. Cítím se být nervozní při pomyšlení na možnost ti něco vyčítat, napomínat, dráždit tě. Jsem naučena být tichou nenápadnou vodou. Je to tak omezující, být pouze jedním aspektem z bohaté vodní říše.


Bouřlivost, nepředvídatelnost, hravost, lehkost, proudění, volný pád, syčení, bublání, vláha, odvaha, čistota, kal,.. Slibuji ti před námi všemi, před samotnou vodou, bytosmi které ji tvoří, chrání, obývají.. Slibuji, že udělám co bude potřeba abych pro tebe byla celistvou se všemi atributy. Abych pro tebe byla hnacím motorem, motivací, múzou, odlehčením, citem v prsou..

V tiché písni ti stále budu zpívat jak moc tě miluji, jak tě obdivuji. Přes hory přes doly všude půjdeme spolu. Plním se nadějí a sílou k překonání vlastních omezení. Vdechuji tóny života do krásného mužskoženského spojení. Vdechuji extázi, kterou vítr přináší, snad jako předzvěst na bohaté slastné časy. Ráda se vždy budu opakovat znovu a znovu. Miluji tě!

Hudba mého srdce

Píše se rok 2015. Sedím ve vlaku. Kreslím si. Najednou mám na hrudi zvláštní pocit. Pocit co přináší předtuchu. Pocit, jak kdyby mi měl někdo ukrást věci. V tento velice intenzivní a silně emotivní okamžik mi došla jedna věc. Můžou mi ukrást peněženku, telefon, jídlo, pití, batoh, deku, oblečení na víkend… Všechno, jen ne moje pastelky a blok! Vysílám to do všech směrů: “Prosím, jen mi nechte pastelky a blok. Neberte mi je.” Rozlívá se ve mně hřející teplo.. držím je v rukou a vím, že mi nikdo nic nevezme. Předchozí pocit přišel pouze pro toto uvědomění. Až tak je to pro mně důležité. Tak moc mě to vyživuje..

Píše se rok 2019. Před očima se mi rozpíná prostor. Celý vibruje. Vidím jak se hýbe, cítím veškeré tajemství co před mnohýma očima skrývá. Slyším medovou hudbu mezi každým nádechem. Vnímám tanec kvantových vln. Nasávám barvy.. Na jazyku žmoulám jakýsi tón, který vznikl z toho všeho. . Mé tělo, jak kdyby chtělo ztvárnit každý moment, každou částečku božství. Krása září z každé mé i tvé buňky. Čeká až si ji všimneš. Pokojně tady je. Bezpodmínečně se nám dává. Slovy se nedá pojmout do uchopitelné formy. Prostě je a tvůj úkol je v ni znovu uvěřit.

Vzpomínám na můj zážitek 4 roky zpátky. Usmívám se. Vím, že mi ani pastelky ani blok nikdo nemůže vzít. Jsou ve mně. Jsou v mém srdci, v mém těle. Já je žiji. Tančím i když se nehýbu. Pohybem znovu a znovu maluji obrazy plné odvážných počinů bez hranic.. Má tvorba kterou sem tam vidíš je pouze vnější projev toho co opravu žiji.. Neustále mi opakují : ” Sdílej s ostatními plnost světa tak jak ji vidíš.”

Vítej v mém světě.

Kolektivní hlubina

Kdy hlubinou nazvat je vhodné pláň? Jak je možné v hustém lese dohnat bílou laň? Odpovědí žít smíš jen na krátko. Do chvíle kdy tvá dlaň stiskne zrcátko. V tu chvíli již nejsi ve vodě společného bytí. Jsi ve svém dramatu, pro který stojí žíti. Jen tehdy světu dáš kus sebe v pravé ryzosti. Žij tak, ať nepoznáš nudu a jsi naplněn radostí. V pravou chvíli, dostaneš náhled do oceánu nás všech. Buď připraven až vědomí zavelí teď.. Stále nevím zda je to dar či prokletí. Zjistíš však, stejně jako já, co je vděčnost vzápětí.

Přeji nám, ať stojíme ve své síle. Jedině tak lze ustát vše co je pro nás přichystané.

S láskou Jaslůna

Lekce tříbení myšlenek

Ukotvení ve hmotě, stát ve své nahotě.

V čirém zření pohledu, zde se nehraje na náhodu.

Vlasů šum, lásky dům.

Tichý zpěv, to jest můj zjev.

Prozření v prázdnu, nemusím jít ke dnu.

V zenu mistrem, láska a její extrém.

Pohled do dáli, již jsme se tam oddali.

Náruč plná dětí, v těle žádné smetí..

Prozření v jemnosti, je to můj zdroj radosti.

Vůdce vodí, voják jde. Komu se to hodí, čistě pohlédne..

Otevřít mysl volné slasti, kroků vpřed i vzad dosti.

Odvahu připraveným, chytrákům zlato. Dlaním nataženým, co chtějí za to.

nádech šamana – utříbení myšlenek

Cesta z božího klidu k darům

Nebeští páni, mistři. Slyšte píseň mých očí. Nahlídněte na svět přes má sklíčka. Pohlédněte na krásu která slovy nelze vyjádřit. Pohlédněte na život živoucí, radostný, plný.. pohlédněte do zrcadla na mé tělo.. sami na sebe skrze okenice mých očí.

Kdo je kým? Kdo koho ovlivňuje? .. víte, vyšla jsem na cestu již dávno. Dnes si kladu otázku, co mi brání k její dovršení, k čistotě, k naplnění poslání, které v sobě cítím?.. Bráníte mi v tom vy, vědomí, nebo braním já vám aby jste to skrze mne žili a prožívali? Teď je ta chvíle zlomu. Zvuk udává tempo, vítr přináší změny, jsme jedno, jsme tou změnou..

Božský dar VCÍTĚNÍ