Za srdcem dílna

Muži, ty co se ve mně skrýváš.. Za srdcem buduješ si svou dílnu.. Místo, které je jenom tvé.. Prostor pro pláč, plánování, přemýšlení, pro ticho..

S vnitřním mužem v hovoru..


Cítím jak jsi smutný, možná i nešťastný, cítíš se být v koncích. Přesto však nahlížíš stále z nových úhlů pohledů na věci v tvém poli zdánlivě neřešitelné.. Myslíš si, že jsi jako muž zklamal, že nejsi dost dobrý, mužný.. Žiješ v iluzi, že žena přes srdce vzdálená není tebou zabezpečena a dostatečně chráněna.. že prý si ji zklamal a teď nevíš co s tím. Bereš si také za vinu její neúplné štěstí a chvilkové návaly smutku, pochybností, zvláštních tužeb.

Víš, je to tak v pořádku. Je v pořádku cítit všechny emoce a stavy. Je to energie, která nás všechny přetváří a vyživuje. Nelze nic dělit na dobré či špatné. Pouze na slabé, silné, nabité, vybité.. ano i toto rozdělení je dualní, no a? I přesto jde dojít do jednoty, do sjednocení a místa, kde prostě JSI. Zbytek je okolo a dává ti zakoušet nové a nové zkušenosti dobrodružství, uvědomění.. s tebou jako pozorovatelem, žákem i učitelem snad?

Muži, miluji tě celým svým srdcem. I tebou jsem tvořena, i tebou jsem milována, chráněna, podporována.. cítím a vidím to okolo sebe.. Ve mně také, však zde, v tvé dílně zdá se mi, že jsem stále ještě nesmělá. Přichází pochybení a přívaly potřeby tě nerušit a jen tě nechat v klidu.. Ale víš co? Začínám věřit. Sobě, tobě, ženě ve mně. Věřím, že společně jsme dobrý tým a můžeme být excelentní tým.


Přeji si ať k tobě dokážu být něžnější a dravější zároveň. Cítím se být nervozní při pomyšlení na možnost ti něco vyčítat, napomínat, dráždit tě. Jsem naučena být tichou nenápadnou vodou. Je to tak omezující, být pouze jedním aspektem z bohaté vodní říše.


Bouřlivost, nepředvídatelnost, hravost, lehkost, proudění, volný pád, syčení, bublání, vláha, odvaha, čistota, kal,.. Slibuji ti před námi všemi, před samotnou vodou, bytosmi které ji tvoří, chrání, obývají.. Slibuji, že udělám co bude potřeba abych pro tebe byla celistvou se všemi atributy. Abych pro tebe byla hnacím motorem, motivací, múzou, odlehčením, citem v prsou..

V tiché písni ti stále budu zpívat jak moc tě miluji, jak tě obdivuji. Přes hory přes doly všude půjdeme spolu. Plním se nadějí a sílou k překonání vlastních omezení. Vdechuji tóny života do krásného mužskoženského spojení. Vdechuji extázi, kterou vítr přináší, snad jako předzvěst na bohaté slastné časy. Ráda se vždy budu opakovat znovu a znovu. Miluji tě!

Slzy mé duše

Činí mně nešťastnou, pohled na tvé žalostné bytí. Na tvou prázdnotu, nicotnost, neschopnost citu ke mně.

Přesto v mém pohledu tvá duše nachází útěchu a neskonalou lásku. Přeji si tě nenávidět, avšak v mém srdci rozlehlém nenacházím víc jak lásku a trápení pro ni.

Miluji tě. Tvůj smích. Tvé pohyby. Ty letmé pocity radosti a štěstí, jež se ti nabízí k ochutnání, možná proto, aby jsi nezapomněl kdo jsi. Láska s tělem těžkostí.

Tak moc se snažím si odpustit, spojit se s mou duší. Zabalit se do lásky a zapomenout na všechny dny temnoty i chladu. Na příchuť ignorace s nádechem sarkasmu, když něco v tvé zatoulané duši křičí, že by jsi měl projevit zájem nebo alespoň něco poznamenat.

Vím, že to leží na mých bedrech. To rozhodnutí – se světlem nechodit pouze v temných zapáchajících uličkách.

Kdysi jsem vyslala jedno silné velké přání. Volala jsem k nebesům, ať to trvá třeba jen pár okamžiků, budu za to vděčná navždy. Splnilo se mi to. Přála jsem si být ti múzou jak jen to dlouho půjde. Múzou, která tě bude zahrnovat tou nejniternější opravdovou láskou.

Nyní si přeji být milovaná jako sama miluji.  Někdy naše lidská mysl nedokáže domyslet důsledky svých přání, ať už tajných či vyslovených. Co dávám se mi vždy mnohonásobně vrací, také pozoruhodný jev. Vezměme však v potaz skutečnost,  že se často vrací z jiné strany něž na kterou se usmíváme.

Miluji tě od prvopočátku až do konce svého stvoření. Přeji si pamatovat všechny chvíle, kdy mě inspiruješ a já se cítím pro změnu být milovaná.

S láskou Jasmína.