Ateliér Jas-lůna

Vítej v mé dílně, v ateliéru, v životě..

Umění, tvořivost, manifestace a jak jsem k tomu všemu PŘIŠLA.

Nech mě ti na chvíli vyprávět příběh o slečně co nemohla jinak..

Bylo mi zrovna cca 16let, kdy ke mně přišel velice silný impulz k tomu vzít pastelky, zavřít si oči a jen tak čmárat. Nechávat se vest bez přemýšlení a jasných tvarů. Již dříve mě beztvaré umění bavilo a něčím přitahovalo. Tentokrát to však bylo o poznání jiné. Bylo to hluboké, nelogické a možná i proto tak moc nabité boží přítomností. .

Po první zkušenosti s tímto (obecně nazývané jako automatická kresba) čmáráním, jsem byla velmi nadšená, mnohem více uvolněná než předtím avšak zároveň jemně zklamaná. Zjistila jsem totiž, že na papíře není téměř nic vidět. Za pár dní jsem se tedy vydala do Ostravy, kde jsem si koupila své první pořádné kvalitní pastelky. S velkou škálou barev – mňam! Celý rok jsem pořád něco kreslila.

Scénář byl vždy stejný. Počkat až nikdo nebude doma, zapálit svíčku, rozložit celou škálu barev na stůl, zavřít oči a následovat tahy pastelek po celém papíře.

Vzniklé obrázky jsem ukázala někomu dalšímu až po pár měsících. trvalo však cca 2,5 roku než jsem vůbec dokázala tímto způsobem tvořit před někým dalším. Bylo to pro mě něco tak magického, nehmatatelného, nelogického, nádherného, a tak moc mého, že jsem si to prostě chtěla nechat pro sebe. Zavřít se do svého světa.

Naštěstí se i to změnilo. Narůstající touha přece jenom těm nejvíce blízkým aspoň kousek ukázat, předvést tak velkou část mně, začala převládat nad touhou být prostě v tom svém. (Nyní už vidím jak jedno spojuje druhé )

Díky reakcím a láskyplným slovům mých kamarádek a rodiny touha mé duše toto šířit dále narůstala (a stále narůstá). Viděla jsem co s nimi tyto výtvory dělají, jak je otevírají. Viděla jsem co to dělá se mnou, jak mi přicházejí z hůry otázky pro člověka, který si dílo zrovna prohlíží.. jak se beztvaré umění stává terapii.. jak se dotýká srdce.. jak se v nich opět vidí, svou duši, sami sebe v celistvosti.. Všechno to jsem vnímala a stále vnímám jako velké požehnání a dar, který stojí za to posílat dále a dále.

Proto to i nyní opět zopakuji. Vítej v mé dílně, v ateliéru, v životě..